Evolution-Mind


Hnutí za zachování civilizace a života na Zemi

Osvobodit svou mysl

Stát se zdravými, chápajícími, milujícími bytostmi, pochopit, že život je jen jeden projevující se mnoha formami, a především poznat a nalézt ve změti programů, které nás utvářejí sami sebe, svou podstatu, se kterou se toužíme ztotožnit. Není snadné se vydat po cestě, která není přesně vidět. Ale vibrace cíle, intuice a vzpomínky v našem nevědomí nás neomylně vedou správně.

  • Vidím vždy jen to, co očekávám, že uvidím. Jsem to především já sám, kdo tvoří svou představou o životě. Formuji prožívané události i charakter rolí svých životních spoluhráčů.

  • Existence ponechává vždy na tobě to, zda chceš chápat její hru jako komedii nebo tragédii. Tu, ve své podstatě beztvarou a průzračnou „hravou vodu“, která tě zkrápí a stéká po tobě, můžeš vnímat jako své vlastní hořké slzy anebo naopak, jako osvěžující spršky. Nikdo vás nenutí vidět Bytí jako tragédii. Ale zároveň vás také nikdo nebude nutit vidět ho jako Absolutní rozkoš, kterou v podstatě je.

  • Co je to Duše? Duše je bytostné Jádro. Je tekutá a průhledná, ale přitom je milionkrát pevnější, než jakékoli tělo, které kdy pokusně oblékla… Duše je doopravdy ocelově pevná, myslící Základní Podstata. Duše jste vy! Je vaším úkolem na to konečně přijít. Ano – Duše je jen slovo. Označte si svoji nesmrtelnou podstatu jakkoli, ale hlavně si ji začněte uvědomovat!

  • Tělo je vozidlo ducha. Nemůžete čekat, že zůstane celé, když za jízdy usnete a nevěnujete se nijak řízení. Tělo není a nikdy nebylo žádné břemeno. Tato hloupá lež je součástí falešného mýtu o „zlé sansáře“ a o nutnosti „ji opustit“. „Sansára“ je součást absolutna, je to modifikace božského světla, ne jeho protipól. Vaše božské vědomí se trénuje v této „sansáře“ a nalézá díky ní v sobě ještě více zázraků.

  • Bůh je jádro každého já, každé individuality. Každý z nás se potenciálně může vědomě stát touto nejvyšší Silou – pokud zaměří pozornost bezvýhradně a stabilně na svůj Střed, na své Absolutní existenční Těžiště.

  • Hmota je druh sebereflexe. Svým způsobem je veškeré zhmotňování druhem svérázné mentální terapie.

  • Jsme individuálními vlnami tohoto kosmického moře. A navzájem se neustále nutíme do pohybu. Tím, že z oceánu vystoupí jedna vlna, rodí se automaticky všude kolem ní další vlny. Ale jen kousek pod hladinou jsme stále Jedním. Když se bytosti o sebe tříští jako vlny ve svých bojích, vrhají se na sebe a bojují navzájem, jejich Podstata je přitom neustále absolutním způsobem spojuje v Jedno.

  • To, s čím se můžu setkat, zaměřím-li svou pozornost na to, co je vně mne, jsem zase jen já sám. Co mi vadí na druhých, to sám dělám.

  • Pokud se chce „někdo“ probudit ze hry na „někoho“, může. Pokud se živé Bytí chce od „někoho“ osvobodit, může. Nic mu v tom ve skutečnosti nebrání – samozřejmě krom iluzí, které si samo produkuje. I duchovní zralost či nezralost je iluze, vymyšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.

  • Jediné, co je doopravdy potřeba se naučit, abychom byli co nejlepšími, je naučit se přemýšlet. Naučit se skutečně MYSLET a pochopit, co znamená MYSLET.

  • Milujte se navzájem. To je základ vaší cesty ke svobodě. To je základ řešení VŠEHO. Musíte v sobě navzájem spatřit Boha. Jinak jste ztraceni jako děti „bloudící“ v temném lese a plačící strachy. Člověka je těžké milovat. Je třeba se soustředit na božskou podstatu v každém z nás.

  • Nebojte se v sobě přestat živit své „starosti“ a problémy. Přežijete i bez nich, věřte. Především pak opusťte starosti o sebe samé. Nestrachujte se o osud iluzí. Čeho se stále bojíte? Bolesti? Vaše jádro je ryzí Blaho, které zůstává nedotčené čímkoliv, co se „děje“ nebo může „dít“. Proto se není čeho bát.

  • Karma je jen představa. Pokud překonáte představy své mysli, osvobodíte se. Jedině tak. „Spálení karmy“ je pochopení sebe sama. Pokud mysl pochopí, že je připoutána k nějakým svým představám o sobě, má šanci se začít osvobozovat. Jinak ne. Představy o nás samých – to je naše jediná karma.

  • Úplně osvobozeni budeme, až pochopíme, že naše pravá identita je Planoucí Oceán Bytí. Až dokážeme směřovat svoji pozornost na SEBE a ve všem Totálně rozpoznáme sami sebe. Až přestaneme pro sebe cokoliv chtít. I spasení. Pak budeme spaseni!

  • SEBEPOZNÁNÍ je vlastně hrozná událost. Nutí nás to vysmát se „sobě“, vysmát se všemu, co jsme „znali“ a čemu jsme skálopevně věřili. Důležitost ČEHOKOLIV je k smíchu.

  • Každé individuální já je pouhý výběžek žijící Existence. Kdykoliv kohokoliv napadáš, napadáš pouze sebe. Kdykoliv komukoliv odpouštíš, odpouštíš - SOBĚ. Kdykoliv kohokoliv nenávidíš, nenávidíš - SEBE. Není zde více životů, než JEDEN. I když to tak nemusí na první pohled vypadat. Když ublížíš kterémukoliv zvířeti, člověku nebo rostlině, ublížíš v té chvíli - SOBĚ.

  • Stav svobody je stav, kdy je pozornost Mysli zaměřena ne na jednotlivé jevy, které si Mysl po bilionech vymýšlí, ale na samotný ZDROJ těchto jevů… Chce-li být Mysl svobodná, musí se zaměřit na jádro Sebe.

  • Co je to Mysl? Je zde jediná Mysl. Není třeba jít „za“ Mysl, jak říkají někteří myslitelé. Stačí poznat Mysl. Já jsem – a tedy myslím. Protože Existence je synonymem Myšlení.

  • ILUZE vždy poznáte podle toho, že si přisvojují důležitost a vážnost. V živné půdě duševní lenosti a v mysli plné strachu z přemýšlení, se jakékoliv iluze rozrůstají v arogantní božstva. Nevěřit v žádné mentální naprogramování je nejsnazší a nejrychlejší cesta ke svobodě.

  • Každá popsatelná realita je lež. Soustřeďte pozornost Mysli na její ZDROJ – a pochopíte rychle VŠE. VŠE je dílem mocné obrazotvornosti Mysli. Pokud vytrvale a jasně myslíte, vaše pevná realita se začne automaticky rozpadat. Vaše mysl odmítá hrát sama se sebou primitivní hry na závazné reality, na časoprostor, na formu. Nejvyšší magií je jasné uvažování. Neexistuje vyšší siddhi než myšlení.

  • Kosmickou superinteligenci není nutné získávat. My jsme tato inteligence. Stačí podívat se do SEBE – a je nám jasné, jaké máme možnosti. Svléct se z časoprostoru, prohlédnout koncept formy – to je možné JEN díky jasnému a hlubokému myšlení, které je nejvyšší praxí a jedinou SKUTEČNOU praxí vůbec.

  • Rozhodnutí Mysli mají absolutní praktický dopad. Myšlení je jediná praxe. To je zřejmě ta nejdůležitější věta ve vesmíru. Pokud ji pochopíte – máte už vlastně teď vyhráno.

  • Bytí je myšlení. Je to neustálé a věčné myšlení Mysli, přemýšlení o sobě samotné. NIC než myšlení tady nikdy nebylo. Všechno, co ve skutečnosti jsme, je - Mysl, která k sobě zaujímá určitý postoj.

  • Vesmír a život je HRA. Pozorovacím stanovištěm je vždy naše vědomí. Do jaké míry poznáme sebe, do takové míry je pravdivý náš popis světa. Prostor lze plně poznat jen poznáním toho, kdo ho vnímá. Každý vidí jen tolik, kolik mu dovoluje poznat jeho stav vědomí.

  • Být re-transformován v TO, čím jsi byl na počátku – to je jediným skutečným cílem této takzvané evoluce vědomí. Jediné, co děláš, je, že zapomínáš a zase si vzpomínáš. Naštěstí je zde stále přítomna inteligence, která si pamatuje úplně všechno. A tato inteligence ti někdy podá ruku. Na ni je navlečen kašpárek mimozemšťana, nebo gurua, nebo šamana.

  • Nic není náhoda. Vše je řízeno superintelektem, jímž ve své podstatě jsme. Abychom mohli vidět souvislosti, je třeba být dostatečně bdělí.

  • Pozemskými prostředky nikdy nedosáhnete Štěstí a Spokojenosti. Můžete s jejich pomocí po velmi omezenou dobu hrát „úspěšnou“ nebo „spokojenou“ bytost, ale to nic nezmění na tom, že sami pro sebe nebudete ani šťastní, ani spokojení.

  • Nesmrtelnost je norma. Umírat je hloupé, zbytečné a dokonce – směšné. Jste bytosti, vytvořené z živé mysli. Tato mysl má nekonečné schopnosti a možnosti. Všechno je pro vás možné. To je věta, kterou byste si měli opakovat stokrát denně. To je ta magická věta, kterou by měl začínat každý váš den. Všechno je možné… To je nejdůležitější věta ve vesmíru, kterou je nutné brát naprosto doslova. Před každou životní zkouškou, před každým úkolem byste ji měli několikrát v duchu vyslovit a možná i nahlas zařvat.

  • Klíčem k osvobození se je konec takzvané výchovy dětí, konec velkých robotizačních kampaní. Děti jsou vychovávány roboty. Tak programy předků přecházejí do lebek jejich potomků. Je to staletí nepřerušený teror proti mysli, krčící se v lidských lebkách.

  • Jsme si navzájem největšími nepřáteli. Nevidíme Světlo jen proto, že jeden druhého navzájem tak pevně svíráme a zatlačujeme dolů, do své uměle vyrobené tmy. Navzájem si rafinovaně zastiňujeme UltraSlunce. Jen proto nám připadá, že žijeme kdesi v kosmickém sklepení. Ve skutečnosti je všude kolem nás a v nás, což je zcela totéž, neuvěřitelný Jas a Svoboda až hrozivá.

  • Ve stavu, kdy opouštíme mrtvé tělo, je naše mysl často velice dezorientovaná a proto i manipulovatelná. Pokud po smrti nebdíme a neuvědomujeme si jasně, kdo jsme a kde jsme, může nás v tomto přechodovém stavu poměrně lehce uchvátit leckterá silná, dravá myšlenková forma dlíci v „bardu“. Myšlenkové formy, si s námi – k našemu velkému neprospěchu – mohou pak dlouho různě hrát. Jde tedy o kontrolu mysli a o bdělost.

  • Reinkarnace, stejně jako program tělesnosti je vlastně také jedna z dravých, sebe prosazujících se myšlenkových forem tohoto veskrze mentálního vesmíru… Reinkarnace nejsou ničím závazným nebo nutným – jako ostatně vůbec NIC v tomto Bytí. Bytí je neomezená Svoboda Vědomí.

  • Co je nejdůležitější pro budoucnost? Je to ovládnutí vlastní mysli a tím i hmoty. K tomu, abyste se stali „zdraví“ a „nesmrtelní“ stačí, když začnete MYSLET. Zatím se myslet bojíte. Hrajete si na hlupáčky, kteří nic neumí pochopit. Vy ale nejste vůbec žádní hlupáčci, jste naopak velice vychytralí… Dokonalou autohypnózou sami sebe dokážete přesvědčit, že jakoby „nemáte na to“, abyste sami se sebou něco udělali. Abyste sami sebe nějakým pozitivním způsobem změnili… Jste příliš mocní. Proto si můžete hrát na hlupáky.

  • Všichni jsme život sám. Jsme život hrající sám se sebou zvláštní, fantastické hry. Život je jediná síla, jediné energetické pole. Život se dokáže úžasně strukturalizovat. Život se tváří, že je různými jsoucny, různými vesmíry, bytostmi. Když ale upřeně a neochvějně zaměřujeme pozornost na samo jádro své Duše, musíme poznat, že Život je jen Jeden.

  • Bůh je ve vás, ne nad vámi. Nad vámi jsou komáři, letadla, trochu dál asteroidy a hvězdy a – další pitomci na jiných planetách. Bůh je VE VÁS, ne nad vámi. Ctěte tedy své vlastní nitro. Každý jste ve své podstatě silou, která svými vlastnostmi dokonce daleko překračuje veškeré zúžené lidské představy o bohu a o schopnostech boha.

  • Bože, nevím, oč bych tě měl žádat, jenom ty víš nejlépe, co potřebuji. Miluješ mne více, než sám sebe mohu milovat. Otče, dej svému dítěti to, oč si neumí říci. Stojím tu před tebou a své srdce ti otvírám. Pohleď na mé potřeby, které sám neznám, jednej ze svého láskyplného soucitu. Ctím tvůj záměr, aniž jej znám. V tichu ti naslouchám, odevzdávám se ti, nepřeji si nic jiného než naplnit tvou vůli. Nauč mne své modlitbě. Modli se skrze mne. Amen.

  • Ber život jako hru, bude tě více bavit. Když poznáš její pravidla, pochopíš strategie a budeš znát její smysl, pak se naučíš brzy i vyhrávat. Minulost je historií, budoucnost je tajemství a přítomnost je dar.

  • Stávám se tím, co je bezbarvé, stávám se tím, co nemá počátek. Stávám se tím, co je bez chyby, stávám se tím, co je nepostižitelné. Stávám se tím, co se dělí o všechno, stávám se tím, co je věčné. Stávám se navždy štědrým a neomezeným. Kéž vše, co říkám a vše, co si myslím, je s tebou v harmonii.

  • Šokující pravda je, že nemoci si způsobujeme my sami! Nemoci jsou způsobeny chybným myšlením, postoji a názory. Závist, nenávist a obavy jsou schopny vyvolat organické změny a nemoc. Změníme-li své negativní myšlenky a emoce, změníme své tělo.

  • Šokující pravda je, že mysl není lokalizována pouze v mozku, jak se většina z nás domnívá. Síla mysli se nachází v každé buňce našeho těla. Každá buňka je ovlivňována myšlením, každá buňka myslí. Mysl je schopna vytvořit veškeré podmínky k vyléčení.

  • Člověk je ve své podstatě duchovní bytost. Za většinu nemocí si můžeme sami. Jestliže se mysl nezbaví pocitů viny, tyto pocity viny se projeví jako nemoc. Nemoc je snahou těla zbavit se nechtěných pocitů. Chceme-li své problémy vyřešit, musíme se od nich odpoutat.

  • Kritika druhých a sama sebe je jedním z hlavních faktorů zapříčiňujících nemoc. Nezdravé mentální postoje: deprese, morbidní emoce, nenávist, pocity zášti, odsuzování sama sebe a druhých, závist, mají za následek všechny nemoci nervových poruch.

  • Mé myšlenky ovládají mé tělo a podmínky, v nichž se nacházím. Stávám se tím, na co myslím. Myslím na to, co chci, ne na to, co nechci. Každou myšlenkou dnes tvořím svůj zítřejší den.

  • Příčina nemocí je v nás. Nemoci si způsobujeme my sami svými obavami, pocity strachu, nenávisti a vírou ve zlo. Otvíráme se tomu, čeho se obáváme. To, z čeho máme strach, násobíme. Nemoc zmizí, pokud se začneme soustředit na to, co chceme, aby přišlo do našeho života. Nemoc musí zmizet, protože už nemá sílu pozornosti, ze které žije.

  • Každý den si uvědomuji, že NEMUSÍM přijmout do svého života myšlenky, které mi neprospívají. Myšlenky, které nejsou v souladu se životem, s radostí, se štěstím a láskou nepřijímám a nedávám jim žádnou pozornost. Nemusím věřit tomu, čemu věří druzí. Nepřijímám tuto věc (nemoc, bolest, ztrátu nebo chudobu, slabost, neschopnost…), jako součást svého života. Všechno je možné změnit. Všechno je možné vyřešit.

  • Každé zlo, jemuž nepodlehnu, je pro mne svým způsobem dobrem. Zlo může existovat pouze tehdy, věřím-li v něj. Přestanu-li vyživovat své negativní myšlenky, zemřou na nedostatek pozornosti a zmizí z mého života.

  • Ticho je lepší, než připustit zlo. Ticho je nejen ctností, ale jednou z nejvyšších forem popření. Nekritizuji druhé lidi a nehledám na nich chyby ve své mysli.

  • Nestěžuji si a neživím „problémy“, ve které dosud věřím. Neříkám svým dětem, že jsou neschopné. Nehledám chyby a nedostatky na lidech kolem sebe. Chválím sebe i druhé.

  • Zmizí-li strach, zmizí i daný problém. Sám o sobě neměl nade mnou moc, s výjimkou mých vlastních obav a mého strachu.

  • Chceme-li se vyléčit, musíme druhým lidem odpustit. Bez odpuštění nemůžeme očekávat, že naše uzdravení bude permanentního rázu. Zdraví nemůže existovat v těle, které je plné jedů vytvářených neschopností odpouštět.

  • Každý, kdo má nějaký zdravotní problém, by měl v životě začít odpouštět. Odpuštění rozpouští negativní emoce a vzpomínky. Pokud k duševní očistě nedojde, takovéto nechtěné pocity nám brání v uzdravení. Odpouštět musíme nejen druhým, ale i sami sobě.

  • Na aktu odpuštění není nic nepříjemného ani zahanbujícího. Odpustit znamená, vzdát se pocitů vůči druhým. Není nutný fyzický kontakt s těmi, jimž si přejeme odpustit. Změním-li své postoje vůči druhým, podvědomě změní oni své postoje vůči mne.

  • Jak odpouštět? „Těm, kteří mi nějakým způsobem ublížili, odpouštím.“ Je třeba být důsledný a vytrvalý. Nemusím si být vědomi toho, komu je třeba odpouštět. „Odpouštím všem, kteří mohou potřebovat moje odpuštění.“

  • „Všem odpouštím, dovoluji Universu, aby vyléčilo moji mysl, moje tělo a dalo v mém životě do pořádku vše, co je třeba. Musím odpustit rány minulosti ne pro dobro druhých, ale pro mé vlastní dobro. Odpouštění je snazší, než si myslím. Zvláště stane-li se to mým zvykem.

  • Nenávidím-li někoho, pak jsem k němu připoután citovým poutem jako ocel. Jediný způsob, jak je možné toto pouto zničit, je odpustit. Odpustím-li druhým, pak tento můj akt má vliv na druhé a dříve nebo později oni odpustí mě.

  • Každý, kdo čelí nějakým obtížím, má potřebu odpustit. Každý, kdo se nachází v nepříjemné situaci, musí odpustit. Kdykoliv máme co do činění s bolestí, nedostatkem toho či onoho, nepříjemnostmi jakéhokoliv druhu, je nutné, abychom odpustili.

  • „Ten, jenž není schopen odpustit, ničí most, přes který musí přejít.“ Nemění-li se naše situace k lepšímu, je na čase, abychom odpustili. Často se daný stav nezmění, dokud člověk druhým neodpustí. Ten, jenž odpustí, získává nad danou situací kontrolu.

  • Odpuštění léčí veškeré nemoci. Odpuštění činí slabé silnými. Odpuštění mění zbabělce v odvážné. Odpuštění nás činí moudrými. Díky odpuštění se smutní lidé stávají šťastnými. Odpuštění je schopné odstranit cokoliv, co stojí mezi námi a naším dobrem.

  • Silné emoční pouto, kdy máme pocit, že druhý mi patří, je počátkem potíží, zatímco skutečná láska, dává druhým svobodu. Tím, že druhým poskytnu naprostou svobodu, nic neztrácím. Každý je svobodný do takové míry, do jaké je ochotný dát svobodu druhým.

  • V případě silné emoční vazby se snažíme ovlivňovat myšlenky a pocity druhého. Výsledkem je chatrné zdraví či nějaké jiné potíže. Často se snažíme si druhé přizpůsobit svému obrazu a říkáme tomu láska, zatímco je to pouze sobecká touha vlastnit.

  • Chceme-li své problémy vyřešit, musíme se od nich odpoutat. Lidé co drží otěže nad svými partnery a dětmi, se často diví, proč je jim odepřen zdravý a šťastný život. Dáme-li svobodu druhým, automaticky se stáváme svobodnými i my sami.

  • „Dávám ti naprostou volnost. Tvé dobro, je mým dobrem.“ K naší svobodě máme klíč jen my sami. Klíčem otočíme a druhým dovolíme se rozhodovat podle svých představ. Pak se stáváme pánem, nikoliv otrokem daných okolností. Stáváme se vítězem, nikoliv obětí.

  • Dejte svobodu i umírajícím a trpícím. Nepoutejte je k sobě, čas každého je měřen individuálně. Odpusťte si navzájem všechno, co vás navzájem svazuje. Dejte svobodu svým dětem a rodičům když dělají velká životní rozhodnutí. Podpořte je, ale neomezujte.

  • Naše slova dělají neustále dvě věci. Posilují nás, nebo nás ničí. Dobrá slova jsou plná života a vitality. Každé slovo vibruje celým naším tělem a působí na všechny buňky našeho těla. Naše myšlenky jsou pro naše tělo potravou. Hovoříme-li o slabosti, staneme se slabými.

  • Slova s negativním nábojem dříve nebo později naruší i ten nejsilnější organismus, nejsou-li neutralizována slovy pozitivního charakteru. Destruktivní slova způsobují duševní i fyzické potíže. Opakování pozitivních slov proto přináší sílu a zdraví. Pozitivním slovům je třeba dát přednost i tehdy, prožíváme-li momentálně opak. Prostřednictvím pozitivních afirmací jsme schopni změnit své myšlení.

  • Život je forma energie přebývající všude, tedy i v mém těle a musí být řízena inteligencí. To řízení se děje přirozeně naším mluvením a myšlením. Játra v mém těle jsou silná a zdravá. Žaludek je zdravý a inteligentní. Moje střeva jsou čistá a aktivní.

  • „Prosím všechny části mého těla o odpuštění chyb, kterých jsem se v minulosti dopustil. Uvěřil jsem, že jsou slabé a nemocné.“ Teď vím, že jsou silné, zdravé, plné života a radosti. Prožiji mnoho krásných a šťastných dní v tomto těle.

  • Afirmace jsou daleko silnější, než nejsilnější viditelná věc na světě, jsou-li řádně využívány. Prostřednictvím pozitivních slov si můžeme nárokovat to, co je naším božským právem a dědictvím. Slova nabitá mocí a inteligencí jsou schopna zázraků.

  • Tělo je poslušný sluha mysli a našich myšlenek. Naše city a myšlenky jsou pro tělo potravou. Pomocí opakovaně vyslovené afirmace získáme nad svým tělem nadvládu a probuzená inteligence v našem těle začne ovlivňovat jeho buňky a orgány.

  • „Čemu věřím, to se děje.“ „Život i smrt jsou v moci jazyka.“ „Ten, jenž hlídá svá ústa, zůstane naživu.“ „ Tak jak věříš, tak se i stane.“ Napsané je stejné jako vyřčené nebo myšlené. Skutečnější život je uvnitř mne, než ten, který vnímám vně.

  • „Nechť jsou moje mysl a moje tělo zdravé a nechť harmonie zavládne ve všech stránkách mého života.“
    „Jedním z největších tajemství vyléčení, je vzdát dík za vyléčení ještě před tím, než k němu dojde. Ještě tváří v tvář nemoci, ještě před tím, než máme za co poděkovat.“ Čekáme-li se svým poděkováním, až budeme vyléčeni, můžeme čekat donekonečna!

  • Chvála vypudí bolest z těla i z mysli. Slova vyjadřující chválu a díkůvzdání uvolňuje energetické síly v mysli a v těle a urychlují léčebný proces. Co chválím, to posiluji. Čemu věnuji svoji pozornost, to zvětšuji. Chválím sílu, již mám. Děkuji za zdraví, jemuž se těším. Děkuji za vše dobré, co mi život přináší. Chválím sebe, za svou dokonalost. Chválím život, že všechno vytvořené je stále v harmonii. Chválím druhé, za jejich sílu tvořit život.

  • Myšlenky – Odpusť mi a děkuji ti – jsou schopny vyléčit nemoci. „Děkuji za moje dokonalé ruce, děkuji. Děkuji za úplné vyléčení, děkuji. Děkuji za bolest, děkuji. Děkuji za život, děkuji. Děkuji za možnost poznání, děkuji. Prosím za odpuštění všechny a všechno, komu jsem kdy ublížil. Odpouštím všem a všemu, kdo ublížil mě.

  • Smích a radost jsou naším lékem. Radost je jeden z nejúčinnějších přírodních léků. Radost přináší zdraví. Pozitivní stav mysli má tendenci odstranit abnormální stavy. Řada nemocí je způsobena naší neschopností vyjadřovat radost.

  • Vděčnost léčí pocity zášti. Chvála přináší vítězství. Každá věc v konečném důsledku přináší dobro. Každá bolest a zklamání prohlubuje naše porozumění. Určitě, předcházejme jim. Ale naučme se a pochopme jak. Vždy lze najít něco, co je možné chválit a být za to vděčný.

  • Chvála a vděčnost řeší finanční potíže. „Jsem vděčný za všechno, co mám. Chválím ty, kteří jsou úspěšní a bohatí. Přeji jim všechno, co svým způsobem myšlení dokázali vytvořit. Děkuji jim za všechno, co tvoří a financují.“

  • „Kritika je chvála negativních věcí.“ Zbavte se hořkosti a začněte dobré věci ve vašem životě chválit, vaše dobro se znásobí. Chvála a vděčnost je klíč k životu a nejlepší protilátka proti potížím tohoto světa. Jsem vděčný za dnešní den, za zdravé a krásné tělo, za možnost učit se a zdokonalovat se. Jsem vděčný, že mohu prožívat radost a štěstí společně se všemi lidmi na této krásné Zemi.

  • Myšlenky nenávisti vytvářejí v těle smrtelné jedy. Myšlenky lásky očišťují mysl a tělo od jedů, jež se v těle hromadí v podobě pocitů zášti, kritiky, lítosti, výčitek, pocitů viny, obav, hněvu a závisti. Zaměříme-li své myšlenky na „božskou lásku“, v těle začnou proudit pozitivní síly.

  • Dokud se nenaučíme milovat, veškeré naše další činnosti budou více méně zbytečné. Neexistuje problém, které by nebylo možné pomocí lásky překonat. Neexistuje nemoc, již by nebylo možné pomocí lásky vyléčit. Není podstatné, jak vážné potíže jsou. Láska rozpustí vše.

  • Proč milujete jen ty, kteří milují vás? Proč jednáte dobře jen s těmi, kteří jednají dobře s vámi? Nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi. Vždy jsme to jen my sami, ke komu se obracíme.

  • Vztahy, tak jak je vnímáme, jsou hlavním zdrojem našeho utrpení. Vztahy ve skutečnosti vůbec neexistují. Pokud existuje JEDNOTA, tak ty a já, je JEDNÍM. Jediný skutečný vztah, který může existovat, je pouze náš vztah k sobě samým.

  • Odpouštějte a bude vám odpuštěno, milujte a budete milováni, proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete. Jak měříte druhým, bude naměřeno i vám. To je zákon karmy v praxi. Přemýšlejte vždy tak, abyste znovu nemuseli své myšlenky a rozhodnutí přehodnocovat. Smýšlejte o každém tak, jak chcete, aby ostatní smýšleli o vás.

  • Jaký je smysl života? Naučit se co neušlechtileji přemýšlet a žít. Neubližovat sobě, ostatním lidem, planetě, rostlinám, zvířatům ani nikomu a ničemu jinému. Jaký je smysl života? Život má takový smysl, jaký mu sami dokážeme dát. Důvěřujte vždy jen sami sobě. Vy jste základ všeho.

  • Čím více rozumíme sami sobě, čím více víme o světě kolem sebe a o životě, tím užitečnější jsme. Čím méně víme a rozumíme tomu, co děláme, tím jsme nebezpečnější. Osobnost a charakter je vlastně pouze váš postoj k sobě. Nic jiného se v podstatě neděje. Jen to, že měníme a ukotvujeme své postoje sami k sobě a svým rozhodnutím. A tím se stáváme takovými, jakými chceme být.

  • Karma je zákon akce a reakce – každá vyslaná myšlenka, každý čin, každý úmysl - vyvolá odraz zpětné reakce ve stejné vlnové vibraci. Co vyšleme, to jednou budeme muset sami prožít. Chovejme se k druhým vždy tak, jak chceme, aby se druzí chovali k vám.

  • Strachem ukazujeme svou slabost. Jsem slabý a bojím se pravdy.

  • Láska je klíčem k léčení. Láska přebývá v každé duši a lze ji využít k nastolení rovnováhy tam, kde došlo k nedorozumění, svárům či sobectví. Většina lidí si neuvědomuje, že disponuje touto obrovskou silou schopnou neutralizovat destruktivní vliv hněvu namířený na jejich těla a mysl.

  • Prosil jsem Boha, aby ze mě sňal bolest. Bůh řekl: „Ne. Nemohu ji z tebe sejmout, ale ty ji můžeš odhodit.“ Prosil jsem Boha, aby mě ušetřil utrpení. Bůh řekl: „Ne. Utrpení tě vzdaluje světským starostem a přivádí tě blíže ke mně“ Prosil jsem Boha, aby mi dal štěstí. Bůh řekl: „Ne. Dávám ti požehnání, štěstí záleží na tobě.“ Prosil jsem Boha, aby umožnil mému duchu růst. Bůh řekl: „Ne. Růst musíš sám, ale já tě budu prořezávat, abys vydal své plody“ Prosil jsem Boha o všechny věci, s nimiž bych si mohl užívat života. Bůh řekl: „Ne. Dám ti život, aby sis mohl užívat všech věcí“ Prosil jsem Boha, aby mi pomohl milovat druhé stejně, jako miluje on mne. Bůh řekl: Ach. Konečně tě něco napadlo!

  • Lásku stejně jako ostatní dobré věci v životě, lze vědomě „vytvářet“. Co dáváme, to dostáváme. Myšlenky lásky tělo i mysl obnovují. Vědomě vysíláme laskavé myšlenky každému, kdo se na nás nějakým způsobem provinil nebo komu jsme ublížili nebo ubližujeme my.

  • Dojdu tam, kam kráčím. Najdu to, co hledám. Jsem tím, na co myslím.

  • Nemoci jsou způsobené „pocity nespokojenosti se životem a touhou po lásce“. Tuto lásku můžeme začít sami vytvářet. Ovlivní naše tělo, naši mysl a naše vztahy. „Láska je můj život. Projevuje se ve mně a skrze mne láska. Láska je síla rozpouštějící všechny protiklady pozitivních myšlenek a odstraní veškeré překážky, jež se mohou vyskytnout. Milujeme-li druhé, zjistíme, že do pořádku se dají i naše ostatní záležitosti a tam, kde kdysi vládl strach a protitlaky, převáží důvěra a spolupráce.

  • „Láska přináší do mého života správné lidi, kteří mi pomohou a učiní mně šťastným, a které mohu učinit šťastnými já. Ti, kteří toho nejsou schopni, se postupně z mého života vytratí a naleznou své dobro někde jinde. Žiji v kruhu věčné lásky.“ „Dívám se na vás očima lásky.“ Posláním lásky je vytvářet harmonii v našem životě.

  • Pokud potřebujeme, aby nám druzí věnovali pozornost a proto si vytváříme nemoci a jiná omezení, tak se nám budou problémy stále vracet.

  • Síla slov „Já jsem“ je velmi mocná. Protože se ztotožňujeme s tím, čemu věříme. Jsem silný a zdravý. Jsem věčně mladý. Jsem šťastný. Dokážu všechno, co budu chtít. Všechno je pro mě snadné a jednoduché. Každá informace ke mně přijde přesně včas a rozumím jí. Miluji každou živou bytost. Miluji a jsem milovaný. Jsem tvořivá síla vesmíru a všechno je možné.

  • Když přestaneme vyživovat svoji mysl negativními obrazy, pak se osvobodíme od jejich účinků na tělo. Nestaňme se obětí svých vlastních představ. Že něco nejde udělat, nám řekne ten, kdo to sám neumí. Neznamená to ale, že někdo jiný to nedokáže.

  • „Abychom byli obrazem zdraví, musíme tento obraz udržovat ve své mysli.“ Schopnosti mysli představit si to či ono je jedním z našich nejmocnějších prostředků umožňujícím nám stát se zdravým a spokojeným. Díky síle představivosti se můžeme stát obětí naší představivosti nebo se stát všemocnou a vševědoucí bytostí.

  • Jen málo z nás si je vědomo téměř nadlidské síly, kterou představivost má na naše tělo. Představivost je příčinou lidských nemocí. Představivost má jak destruktivní moc, tak i účinky pozitivní. Naše představivost vyšle do buněk své mentální obrazy, mozková centra v buňkách zareagují a vytvoří formy odpovídající obrazům vytvořeným v naší představivostí.

  • Představit si zdraví je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se vyléčit. Do procesu léčení je třeba zapojit i svou mysl a představivost. „Cokoliv si mysl představí a očekává, to také vytvoří!“ Odmítáme-li poslouchat, hovořit či přemýšlet o čemkoliv, co souvisí s nechtěnými stavy, pak se od nich osvobodíme. Zmizí-li mentální vzorec odpovídající nemoci, zmizí i samotná nemoc.

  • Nezdravý člověk je nešťastný člověk – ten, jenž většinou neudržuje dobré vztahy s těmi, s nimiž nejčastěji přichází do kontaktu. Zdravotní problémy naznačují problémy v mezilidských vztazích. Všechny stavy, okolnosti a situace, v nichž se ocitáme, zprvu existovaly jako myšlenky v naší mysli. Jedno z největších tajemství, jak vytvářet zdravé vztahy s ostatními, spočívá v umění naučit se zbavit se negativních myšlenek týkajících se těch, s nimiž se stýkáme. „Jsou-li naše postoje vůči druhým pozitivní, pak můžeme očekávat, že kladné budou i jejich reakce.“

  • Pokud mám představu, že některé mé potíže jsou způsobené ostatními lidmi, je třeba se zbavit negativních myšlenek týkajících se těch, s nimiž přicházím do kontaktu. Správná slova mají neobyčejnou sílu a moc. Vytvářejí harmonii a zdraví. Psaná slova mi pomohou překonat emoční bloky pýchy, pocity ublíženosti a méněcennosti.

  • Bytí je neomezené pole možností. Jsem-li připraven na změnu, možnosti se naskytnou. Problém neexistuje. Jen já si ho sám vytvářím, když situaci takto pojmenuji. Vše je jen příležitost. Jsem bdělý a soustředěný. Vzdávám se připoutanosti k mé představě, jak má výsledek vypadat.

  • Přijímám svůj život takový, jaký je. Vím, že tento okamžik je výsledkem mých předešlých rozhodnutí. Proto ho prožívám beze strachu a bez odporu. Nyní si tvořím svou budoucnost. Učím se pozorováním přírody a dětí. Nesnažím se o nic a prostě se raduji ze života a tuto radost oslavuji svými činy. Nevymýšlím důvody, proč něco nejde a že mi v tom něco brání. Každý okamžik je právě takový, jaký má být. Přijímám za tento okamžik zodpovědnost. Nemám potřebu obhajovat před ostatními svá stanoviska a bránit se tomu, co je.

  • Všechno je soubor energie a informace. Síla mé pozornosti zaměřená na cíl dodává tomuto bodu energii. Záleží na kvalitě mého úmyslu a síle zaměřené pozornosti. Přetvářím myšlenkou neprojevenou energii a informaci v projevenou pro dobro života. Budoucnost si vytvářím v přítomnosti. Budoucnost se rodí z představy o budoucnosti. Dokáži správně interpretovat přání. Překážky jsou pouze myšlenkou vytvořené představy, proč něco nejde, proto je mohu kdykoliv zase změnit.

  • Nelpím na způsobu a formě, jakým se splnění mého přání projeví. Připoutanost k představě o výsledku vychází ze strachu a nejistoty. Dobře vybraný cíl nepotřebuje vytvářet představy, jak ho má být dosaženo. Vzdávám se jistot a stereotypu, protože chci nový a osvěžující prožitek. V nejistotě nalézám svobodu ke splnění všeho. Nejde o vlastnění hmotné věci, ale o pocitový prožitek a o prožití uspokojení z nového stavu dosaženého splněním přání. Přijetím nejistoty otevírám bránu k tvořivosti a svobodě.

  • Jsem nástrojem Bytí, skrze který se poznává sama věčnost. Toužím poznat sám sebe a možnosti a schopnosti, které mám a rozvíjet je. Vím, jakým způsobem mohu být užitečný druhý – to mě činí být skutečně šťastný a prožívat blaženost a naplnění tohoto života.

  • Ne starosti o uspokojení hmotných potřeb a přežití těla, ale touha po nalezení božského základu v sobě, mě naplní radostí ze života a přivede mě do stavu splynutí s podstatou bytí. Soustředěním pozornosti na dualitu prožívám protiklady duality. Vždy je v poměru obsaženo oboje. Stav jednoty a blaženosti se dosahuje soustředěním pozornosti hluboko do svého nitra.

  • Myšlenky, slova a skutky vytvářejí náš život. Vždy mám na výběr, jak se rozhodnu. Věřím si, že se rozhodnu správně. Svými činy neomezuji svobodu druhých lidi. Nepotřebuji se druhým zalíbit a chovat se tak, jak ode mne očekávají. Rozhoduji se vždy správně a vědomě podle pocitů ve svém těle. Emoce neřídí má rozhodnutí. Vím, že mám neomezené množství variant, jak se mohu rozhodnout. Uvědomuji si, že každé mé rozhodnutí vytváří reakci, která se mi vrací zpět.

  • Co dávám – to dostávám. Zajistím proudění energie mezi mnou a okolím. Každý vztah je harmonizace dávání a braní. Vše, co dělám, dělám s láskou k ostatním a pro radost ze života. Již pouhou myšlenkou soustředěnou na to, co chci udělat, vytvářím výměnu energie. Jsem vděčný, za všechno, co mohu dávat a s vděčností také dary života přijímám.

  • Uvědomuji si, kdo jsem – nejsem pouze tělo, emoce a jemnohmotná bytost. Jsem vědomí, podstata všeho. Toužím poznat sebe a začít vnímat své nehmotné části. Podstatou všeho stvořeného je to, čemu říkám Bůh. Z toho vyplívá, že vše je propojené na hlubší úrovni vědomí – vše tedy existuje v Jednotě. Mohu to poznat určitým stylem života.

  • Přemýšlením o sobě, o životě, pozorováním přírody, pobýváním v tichu a v meditaci. Po odstranění emočních shluků z těla (pocitů viny, lítosti, vzteku, zlosti, nenávisti, závisti, vzdoru, odporu, smutku, nepřejícnosti) se začnu rozhodovat a žít svobodně a beze strachu. Přestanu posuzovat myšlení a konání druhých lidí, společnosti, sebe i zákonitostí života a pochopím a začnu využívat sílu myšlenky.

  • Země, nauč mne tichosti, jako tráva ztichlá světlem. Země, nauč mne pečovat, jako matka, která zajišťuje své děti. Země, nauč mne svobodě, jako má orel, který se vznáší vysoko na obloze. Země, nauč mne odevzdanosti, jakou mají listy, které umírají v pádu. Země, nauč mě obnově, jakou projevuje semeno, které klíčí na jaře. Země, nauč mne zapomenout na sebe, jako na svůj život zapomíná tající sníh. Země, nauč mne pamatovat na laskavost, jako když suchá pole nasakují vláhu deště. Země, cokoliv, co z tebe vykopu, kéž znovu doplníš. Země, kéž můj úder nikdy nezasáhne přímo do tvých životních bodů, do tvého srdce.

  • Děkuji za tento svět a jeho krásu, za stromy, moře, oblohu i květiny. Děkuji za přátelství a lásku, za laskavá srdce a usměvavé tváře a pomocné ruce. Děkuji za ty, kdo se starají o druhé a za ty, kteří nám pomáhají porozumět tvým zákonům. Děkuji, že z nás vytváříš jednu rodinu, děti jednoho Boha.

  • Blaze těm, kdo dávají, aniž za to cokoliv čekají, byť i jen poděkování. Protože oni budou bohatě odměněni. Blaze těm, kdo proměňují každou dobrou věc v čin. Protože jim budou odhaleny všechny vyšší pravdy. Blaze těm, kdo činí Boží vůli, aniž chtějí vidět výsledky. Protože jejich odměna bude veliká. Blaze těm, kdo spatřili pravou skutečnost. Protože vědí, že nikoli oděv z hlíny, nýbrž to, co hýbe tímto oděvem z hlíny je skutečné a nezničitelné. Blaze těm, kdo vidí onu změnu, kterou nazýváme smrtí, jako osvobození z omezení tohoto pozemského života. Protože oni se budou radovat se svými milovanými, kteří procházejí tímto nádherným přechodem. Blaze těm, kdo postupují po duchovní cestě bez sobeckého motivu, protože oni naleznou vnitřní mír. Blaze těm, kdo namísto toho, aby se snažili brány nebeského království přemoci, přibližují se nim pokorně a s láskou a čistotou. Protože oni jimi projdou.

  • Dobrou noc Bože, doufám, že tě to baví být světem. Mně se svět moc líbí. Jsem rád, že jsi způsobil, že tu jsou rostliny a stromy spolu se zimou i létem. Doufám, že tě to baví být světem. Líbí se mi, jak se na světě dá bůh vnímat ve všem. Bože, jsem moc šťastný, že žiji z tebe. Tvé paže objímají svět. Mám rád tebe i tvé přátele. Pokaždé, když otevřu oči, vidím zářící slunce. Mám rád zvířata i nás tvory světa. Miluji své drahé přátele.

  • Ať jsou všechny živé bytosti zdravé. Ať všechny živé bytosti žijí v míru. Ať všechny bytosti dojdou naplnění. Ať ve všech světech vládne harmonie, radost a štěstí.

  • Děkuji, že jsem usměvavý a mám hluboký vhled do věcí. Děkuji, že jsem soucitný a milující a vyrovnaný. Děkuji, že mohu druhým lidem dělat radost a zbavovat je zármutku. Děkuji, že žiji prostě a rozumně a spokojím se pouze s tím, co dostanu. Děkuji, že mohu pečovat o své zdraví a vitalitu. Děkuji, že odešla všechna obava a úzkost a mohu být ve světle a svobodný. Děkuji za důvěru všech bytostí a za to, že mohu pomáhat živým bytostem ke svobodě od utrpení.

  • Duchu života, učiň mne nástrojem svého míru. Kde je zášť – nech mě zasít lásku. Kde je křivda – odpuštění. Kde je pochybnost – víru. Kde je beznaděj – naději. Kde je temnota – světlo. Kde je smutek – radost. Duchu života, dej, ať netoužím tolik být utěšován – jako možnost utěšovat. Být pochopen – jako chápat a být milován – jako milovat. Neboť je to v dávání – kde dostáváme, je v odpouštění – kde je nám odpuštěno a je to v umírání – kdy se rodíme k věčnému životu.

  • Podstato života, odevzdávám ti své ruce k tomu, aby konaly tvou práci. Odevzdávám ti své nohy, aby chodily po tvé cestě. Odevzdávám ti své oči, aby viděly tak, jak vidíš ty. Odevzdávám ti svá ústa, aby mluvila tvá slova. Odevzdávám ti svou mysl, abys myslel ve mně. A především ti odevzdávám své srdce, abys ve mně mohl milovat všechny lidi. Odevzdávám ti sebe sama, abys ve mně mohl růst tak, abys to byl ty, kdo ve mně žije a pracuje a modlí se. Přeji si, abych tě viděl tak, jako vidíš ty mne. Přeji si, abych se tě mohl dotknout, jako ty mne.

  • Velký Duchu, jehož hlas slyším ve větru, jehož dech oživuje svět, slyš mne. Děkuji ti, že mé ruce mají v úctě všechno, co jsi stvořil a mé uši zřetelně slyší tvůj hlas. Děkuji ti, že jsem moudrý a mohu poznat to, čemu učíš připravené, poučení, která jsi ukryl v každém lístku i kameni. Děkuji ti, že jsem silný – nikoli abych byl nadřazený svým bratřím, ale abych bojoval se svým největším nepřítelem – se sebou samým. Děkuji ti, že jsem stále připravený přijít k tobě s přímým pohledem, aby když uhasíná život jako zapadající slunce, můj duch k tobě přišel bez hany.